Tři dny v kostce

aneb stručně jasně výstižně... (část I.)

Dlouho jsem na psaní článků házela bobek. Ano, zase tak dlouho to nebylo, byly samozřejmě i delší pauzy, ale i tak se omlouvám.

Začala bych SOBOTOU. Ráno bylo normální pohodové, víceméně prokoukané na telku, projedené a proopalované na balkóně. Pak mi kamarádka napsala jestli nepůjdu odpoledne ven vyfotit nějakou tu fotku. (Že prý potřebuje novou profilovku :D) Řekla jsem si proč né? Stejně nemáš nic naplánovanýho a má být krásně 24°C bez mráčků. Sbalila jsem si saky paky, popadla foťák a pelášila na 17ku(autobus), abych u kamarádky byla včas. Včas jsem samozřejmě nepřišla :D To bych nemohla být já.. 

No a pak jsme vyrazily na nějaké "nedaleké" pole. Myslela jsem, že to kamarádčino "nedalké" pole je opravdu nedaleko, ale mohlo být asi tak cca hoďku a půl pěšky od baráku.. Chůze mi normálně nevadí, ale v 30° vedru ano. Nakonec jsme tam dolezly. Při pohledu na naše utahaný xichty jsme si musely dát chvilku oddych/lehárko, a pak se teprve mohlo začít foti. Cesta zpět byl ještě tragičtější než cesta tam, myslela jsem, že se usmažím zaživa a moje jediná věta na kterou jsem se zmohla byla:" Kdy to slunce konečně zaleze". :D

No a tady je výsledek:

                      

+ jedna bonusová pro zasmátí ( :D)

Večer jsem ještě šla ke kamarádovi na "párty ve třech" (:D) a chvilku před tím jsem ještě stihla absolvovat večerní bruslení na Matyldě..

 To be continued..

(Dneska jdu totiž zase pryč, vlastně jdu asi za hoďku.. Tak abych to stíhala, přeju hezký večer. :*)